Bez diskuse: šuplíková politika v Lišově
14.12.2024
Každý rozpočet by měl mít jasné priority a měl by být
připravován za všeobecné diskuse a návrhů zástupců občanů, kterými jsou
zastupitelé města. V ideálním případě by měl zohledňovat potřeby všech obyvatel,
a ne pouze ambice několika vyvolených. V našem městě však vidím pravý opak, a
to působím v zastupitelstvu města Lišov teprve dva roky. Co mě samotnou
nejvíce překvapuje, je prosazování megalomanských, a někdy až nesmyslných investic na úkor těch smysluplných,
často nutných, ale menších a méně viditelných. Vedení města spravuje a rozděluje
obrovský objem našich společných peněz, ale umí s nimi také řádně hospodařit?
Ve velkém a bez jasné
koncepce se investuje do drahých projektových dokumentací. "Vždy připraven" však
neznamená "vždy na místě". Do projektových dokumentací se dávají milióny, které
se často nevrátí ani na dotacích a stává se pravidlem, že po nějaké době jsou již zastaralé, neboť normy a předpisy týkající se zejména
ekologie a energetické náročnosti staveb, se rychle mění, a je nutné projekty
za nemalé náklady předělávat. O technologiích nemluvě. Pak se všechno může projektovat
od začátku, znova. Rovněž se spousta projektů vytvořených tzv. "do šuplíku" nerealizuje
vůbec. Původní priority, či sliby jdou stranou a nečekaně (a často účelově) je nahrazují
jiné.
O rekonstrukci nebo revitalizaci náměstí za několik desítek
miliónů se intenzivněji mluví už asi 12 let. Rozpočet na novou tělocvičnu ve
výši takřka 0,2 miliardy (místo původních necelých
80 miliónů) nebude také asi konečný. A je
vlastně nějaký závažný důvod proč za 12,5 miliónu bourat současnou tělocvičnu?
Dvacetimiliónová investice do rybníka v Levíně, která se
vrátí až za několik stovek let, což znamená, že nikdy, není problém. Několikamiliónové
investici do nerentabilních lesů mimo katastr Lišova, opravdu nerozumím už
vůbec. Na takovéto "investice" se prostředky najdou, ale na nutnou renovaci
dvou pavilonů mateřské školy ne. Proč se ochotně podporuje rozvoj v nových
lokalitách pro výstavbu na rozdíl od lokality na Větrníku, kde si chtějí svůj
domov vybudovat místní rodiny? Následně pak město muselo čelit žalobám zoufalých
stavebníků a uhradit soudu částku 140 tisíc za nesprávný postup. Bohužel, i
tady není všem dnům konec a pro město může mít tato kauza ještě další nepříjemné
dopady. Tedy na nás na všechny.
Vůbec už nerozumím letošní investici 115 000 Kč na studii
proveditelnosti bytů týkající se změny užívání památkově chráněné školní budovy
v Hůrkách a současné podání žaloby na Ministerstvo kultury ČR z důvodu
jejího prohlášení za kulturní památku. Že byl již několikrát výsledek soudů pro
město nepříznivý se nikde nedozvíte, stejně jako o jiných prohraných, často
zbytečných, soudních sporech. Možná si starosta Jiří Švec (SNK Lišovsko, STAN) věřil,
že uspěje. Možná si byl jistý vítězstvím, což také prezentoval na zasedání
zastupitelstva. Ale nestalo se. Žaloba byla zamítnuta, nemalé peníze za právní
služby vyházeny oknem. Většina lidí by se alespoň v tento moment zastavila a zvážila
rozumnou dohodu, ale ne tak vedení našeho města. V návrhu rozpočtu na rok
2025 je opět studie, za nemalých 115 000 Kč, která má změnit veřejné
užívání školy – namísto pro spolkovou činnost na dům pro sociální bydlení. Na
to pak navazuje další investice do projektové dokumentace, která umožní
vybudování bytových jednotek v režimu kulturní památky. Další nemalé a
nesmyslné výdaje. Kolik nás to vše nakonec bude zbytečně stát? To se možná
dozvíme, až bude pozdě. Asi jen proto, aby rada města ukázala svou neomezenou
moc i nad neziskovým občanským sektorem, pro který je budova hůrecké školy součástí
historie vsi a důležitým prvkem spolkového a komunitního života a setkávání.
Navíc je na školu zpracována koncepce udržitelnosti, kterou zpracoval místní
spolek bez využití veřejných peněz ve spolupráci s několika odborníky, a
zaslal ji všem zastupitelům k prostudování. V porovnání s ní vyznívá projekt
města jako nesmyslný, protože ten nijak zásadně neřeší bytovou potřebu pro
občany města a okolí. Přináší jen další nejistou investici, která se městu
nemusí vůbec vrátit. Když se tak nad tím zamyslíme, nebyla by daleko vhodnější
investice třeba do budovy lišovské Sokolovny (též nemovitá kulturní památka,
navíc v tristním stavu)? Ta by přece měla přímý přínos pro všechny
obyvatele, a to jak ekonomický, tak společenský. Zdaleka to není všechno.
Rozhodování o prioritách města je primárně v rukou jediného
člověka – starosty Jiřího Švece a již zmíněných pár vyvolených – Rady města
Lišov. To je zásadní problém. Téměř vše probíhá bez jakékoliv rozumné
komunikace či diskuse a bez širšího projednání. Zastupitelům je tak předložen
rozpočet jako hotová věc, kterou mají pouze schválit. Jakékoliv otázky,
pozměňovací návrhy nebo diskuse nejsou vítány. Starosta totiž musí působit sebejistě,
často až arogantně, aby vzbuzoval dojem, že má vše naprosto pod kontrolou a
nejlépe ví, co je správné. Začne-li se situace vyvíjet pro starostu nepříznivě,
ochotně jej podpoří některý z radních. Bez diskuse, pozměňovacích návrhů a
diskuse. Ale je to tak skutečně správně? Nebo je to jen vyřizování účtů
s nepohodlnými a neochota přistoupit, byť jen na drobně odlišný návrh
někoho jiného? Současná situace ukazuje, že rozhodování o prioritách je více o (ne)moci
než o rozumu.