Iluze si už nedělám–slušnost se nevrátí sama od sebe
Možná je to jen moje domněnka, ale mám pocit, že styl komunikace v politice – a nakonec i mezi lidmi – začal hrubnout právě s Milošem Zemanem. On sám si servítky nikdy nebral a jako by tím dal signál i ostatním: sprostota, urážky, osočování – tak je to zkrátka v pořádku. Jenže ono to v pořádku není. A přestože máme dnes v prezidentském křesle slušného, kultivovaného člověka, návrat ke slušnosti nebude rychlý. Hrubé slovo se usadí snadno, ale mizí pomalu.
A jeden příklad z Lišova, kde jsem to zažila na vlastní kůži. Bývalý starosta Jiří Švec roky vytvářel atmosféru, ve které hrubost a neurvalost byly na denním pořádku. Občané i nepohodlní zastupitelé byli veřejně obviňováni, úředníci pracovali pod tlakem a tón celé radnice se bohužel stal odrazem jeho chování. Namísto podpory se občanům dostávalo výzev ve stylu: "Máte problém? Přijďte si to vyříkat na radnici!" Jenže radnice má být místem důvěry a spolupráce, nikoliv obav a útoků. Proto se většinou občané odmlčeli, případně měli možnost své názory vyjadřovat v omezeném prostoru Lišovského zpravodaje nebo na sociálních sítích. Přitom právě oni většinou dokázali udržet diskusi na slušné úrovni.
Bohužel i dnes se Lišovský zpravodaj stává místem, kde nejen zastupitelé, ale i zaměstnanci reagují na něco. Není přitom řečeno, na co přesně, a tak si to každý vyloží po svém a označí třeba za jedovaté připomínky. Regulovat to, co kdo a kam píše ale do demokracie nepatří, pokud to není protiprávní a společensky neúnosné, a žádný úředník by k tomu občany skrze radniční periodikum neměl nabádat. Jednostrannou cenzuru jsme tu už měli. Takové chování pak opravdu vytváří jed, který otráví naši svobodu. Nad tím bychom se měli všichni zamyslet. Redakční rada by si měla jasně vymezit pravidla, aby byl prostor v Lišovském zpravodaji skutečně férový a důvěryhodný.
Asi to bude chtít změnu. A ta změna přijde jedině od občanů. Příští rok u komunálních voleb. Protože pokud si opravdu přejeme, aby Lišov i naše společnost byla zase kultivovanější, musíme začít u sebe – a hlavně u toho, koho si zvolíme jako naše zástupce, kteří mají utvářet společenskou atmosféru. Záleží jen na nás..