Důležité je naučit se přijímat kritiku

Tak i to jste mohli postřehnout na zasedání zastupitelstva města v prosinci 2024: útoky na mě, na mé články a komentáře trapně parodující scény známé z doby před půl stoletím. Ale přesto, po zvážení pro a proti to vlastně musím vidět pozitivně. I tyto útoky jsou přece propagací mých názorů. Rozhodně vím, že má smysl psát otevřeně a upřímně, i když se to někdo jiný snaží zesměšnit. Každý přece může psát články na blog a kamkoliv jinam. Nikomu to není zatím zakázáno. Já sama respektuji různé názory a nevadí mi ani kritika. Nelžu a nikoho nenapadám. Nejsem však jediná, u kterého Jiří Švec zpochybňuje autorství psaných výstupů. Zesměšňuje však možná sám sebe i svůj strach. Pracuji v týmu, kde si navzájem nasloucháme, sdílíme nápady a společně řešíme problémy. Baví mě být součástí takového kolektivu, vést s ním svůj blog a sdílet svou práci s ostatními. A hlavně – já nemám strach ani důvod stydět se podepsat své názory. Jen ti, kteří si myslí, že všechno vědí nejlépe, nepotřebují diskutovat nebo spolupracovat. A už vůbec ne s odborníky (možná tak jedině s právníky). Opravdu takové lidi potřebujeme ve veřejných funkcích?

PS. Ráda bych příště napsala o něčem veselejším. Ale je to vůbec potřeba, když je Lišovský zpravodaj plný samých pozitivních zpráv?