Kolik hektarů ještě obětujeme, než pochopíme, že beton nám chleba nedá?

07.03.2025

Na únorovém zasedání Zastupitelstva města Lišov se mimo jiné řešili vzniklé stavby u lokality Čekal, a skutečnost, proč vlastně rada města (Jiří Švec, Pavel Dvořák, Otakar Chlouba, Václav Kročák, Michal Přibyl, Michal Pártl, Jan Strnad) navrhuje zaplatit změnu územního plánu. Obvykle ji totiž platí investoři. Zejména na dotazy opozičních zastupitelů Martina Filipa, Jana Kresana a Ondřeje Kubaly (všichni KDU-ČSL), zda se jedná o stavby legální, a proč by město mělo platit změnu územního plánu, však jasná a logická odpověď nebyla poskytnuta. Starosta Jiří Švec (SNK Lišovsko, STAN) za klíčovou výhodu považuje rekonstrukci rybníka Čekal (zejména výpusti), a věnoval tomuto bodu značnou část svého projevu. Náklady na změnu územního plánu jsou vysoké, ale prý je to prospěšné pro rozvoj města. Hlavně prý, aby se nám tu lépe žilo. Iniciativa vzešla od několika vlastníků, a pokud dojde k realizaci, v dané lokalitě může vzniknout až 80 rodinných domů! Škoda tedy, že si tento bod programu nepřišli obhájit sami vlastníci pozemků. Rada města plánuje řešit infrastrukturu komplexně, propojit oblast od Štěpnic k Čekalu, aby to dávalo smysl. Snad není přístup na Štěpnice "zašpuntován", ostatně tak jako na většině ostatních rozvojových lokalit na území města Lišova.

Napětí v diskusi vzrostlo ve chvíli, kdy občan z řad veřejnosti velice slušně vznesl věcné a důležité dotazy. Například, zda by nebylo vhodnější rozvíjet lokality, které jsou již připravené nebo městem zablokované k rodinné výstavbě. Připomněl, že nová rozvojová lokalita u Čekala o rozloze téměř 80 tisíc m² je v současném územním plánu vymezena pro rekreaci, ne pro výstavbu rodinných domů. Dále v této souvislosti padla otázka, jakým způsobem se počítá s protihlukovými opatřeními, jelikož nové území nemělo být původně zastavěno, a nebylo tedy zohledněno v souvislosti se stavbou dálnice. Také důležitý dotaz zněl ohledně předjednaných dohod s vlastníky pozemků. A to, zda jsou ochotni spolupracovat s městem na plánování ulic, výpusti z rybníka a dalším maximálním využití území pro budoucí obyvatele. Zdůraznil, že pokud vlastníci nebudou ochotni spolupracovat a nenajde se investor, projekt se nepohne z místa a hrozí stejný scénář jako v případě lokalit Čechova nebo Miletínská. Připomněl, že by bylo čestnější věnovat se lokalitě na Větrníku, kde stavebníci narážejí na problémy způsobené neefektivní komunikací města. Odpovědi se občan nedočkal. Naopak se na něj od starosty Jiřího Švece a místostarosty Pavla Dvořáka (SNK Lišovsko) snesly urážky a osobní útoky, a to přesto, že otázky se týkaly výhradně projednávaného bodu programu. Jestli máte odvahu podívat se na to, jak se chová vedení města k občanům, určitě sledujte přibližně 20minutový záznam v 1. hodině a 35. minutě na kanálu YouTube.

Naše město i místní části se výrazně rozrůstají na úkor zemědělské plochy. Lišov v budoucnu čeká výstavba pod Laznou, nad Lišovským potokem (u hřbitova), a nyní i v oblasti Čekala. Otázka zní: Potřebujeme to? Oceňuji že, na toto téma vystoupil i jediný z koaličních zastupitelů MUDr. Vladimír Chlouba (ČSSD) a upozornil, že město se mění v souvislou plochu střech a asfaltu, přičemž už nyní estetický vzhled některých částí Lišova není zrovna pěkný a celkově v Lišově nic pěkného nevyrostlo. "Možná bychom si měli více vážit zelených ploch, které mizí pod náporem nové výstavby", dodal. Vážím si toho, že někdo z koaličních partnerů projevil odvahu a hlasoval jinak, než navrhuje rada města Lišov.

A tak to jde dál. Úrodná půda mizí pod betonem, zelené lány se mění v šedou zónu a argumenty odborníků zůstávají nevyslyšeny. Jakákoli snaha o ochranu zemědělské půdy se rozplyne ve víru byrokratických rozhodnutí.

Speciální operace – s pozemky se to tak dělá

                                                                                 21.02.2025

Asi jsme to všichni postřehli. V loňském roce to začalo nepovolenou cestou od hlavní silnice k rybníku Čekal a nic se nedělo. Nyní, v pondělí 24. února 2025 se "už" bude hlasovat o pořízení změny územního plánu č. 16 právě v této lokalitě. Vzniklé stavby se tak uvedou do souladu s právními předpisy. Běžný, transparentní postup? Podle mě moc ne, přestože je v Lišově všechno v souladu s kdečím (jak často zaznívá na schůzích zastupitelstva města). Ono v souladu s kdečím bylo pořízeno i pět územních studií, a co na tom, že se podle nich dosud nic nepostavilo. Peníze za ně se vyhodily oknem a zabírány jsou místo toho další a další zemědělské plochy. Není překvapením, že o tom jako občané moc nevíte. Ale nebojte, nejste sami. My, zastupitelé, dostáváme podklady pro jednání 10 dní před schůzí zastupitelstva, tedy ve stejnou dobu, v jaké jsou dostupné i na úřední desce. Město zkrátka informuje, až když musí. Aby to vědělo co nejméně občanů.

A přece je na tom všem něco speciálního. Změny územního plánu č. 16 navrhuje Rada města Lišov hradit z městského rozpočtu. Právě zde se nám všem ukazuje do očí bijící dvojí metr. V jiném lišovském případě, na Větrníku, postupuje totiž starosta Jiří Švec (SNK Lišovsko) s koaličními zastupiteli (SNKL, ODS, ČSSD) zcela nekompromisně a požaduje od stavebníků zaplatit všechny změny potřebné pro stavbu. Jako důvod stačí, že si tím zhodnocují své pozemky. Jak je vidět, situace u Čekala a situace na Větrníku není totéž. V prvním případě zhodnocuje cizí parcely město, ve druhém si je mají zhodnocovat stavebníci, a ještě od nich rada města očekává dar v podobě pozemku pro chodníky. Zatímco jiná města dokážou od investorů za změnu územního plánu získat peníze do městské pokladny, třeba na rozvoj školy a školky, rozšíření hřišť či navýšení kapacity čističky, vedení Lišova nechce od investorů získat ani korunu. Asi nějaká speciální operace. Tak to je ten spravedlivý a transparentní přístup v souladu s kdečím! Nebo že by pouhá politická či zájmová lobby?

Mapa:

Pod pojmem kultura si každý představí něco jiného

               04.02.2025

Spolky Ševětín žije! a Spolek pro Hůrky a venkov jsou důkazem toho, že skutečná kultura nepotřebuje ani podporu města, ani přepychové zázemí. A pokud se k tomu přidá i jistá antipatie ze strany některých městských představitelů, může to spolkovou činnost jen posílit – protože čím více překážek, tím větší odhodlání.

Práce obou spolků zaujala Místní akční skupinu Hlubocko – Lišovsko (MASHL), která se mimo jiné věnuje strategii rozvoje venkova a cestovního ruchu. V prosinci 2024 se tyto dva spolky staly oficiálními členy organizace, což potvrzuje jejich přínos pro region.

V současné digitální době se čím dál více lidí vrací ke kořenům, k rukodělné práci, řemeslům a tradičním hodnotám. Jde o vyvážení nadměrného využívání moderních technologií a závislosti na sociálních sítích. Komunitní činnost tak přispívá k uklidnění, umožňuje prožít věci jinak, a především pomáhá zachovávat lidské vztahy a sociální vazby. Nárůst aktivních spolků je tak trochu "revolucí" proti dnešnímu uspěchanému světu.

Ráda bych upřímně pogratulovala všem spolkům, které se podílejí na rozvoji regionu Hlubocko – Lišovsko. Jejich práce je nesmírně důležitá a zaslouží si uznání. Osobně budu vždy podporovat tyto aktivity a těším se na jejich další úspěchy. Věřím, že dokáží přinést mnoho dobrého pro naši společnost.

Důležité je naučit se přijímat kritiku

20. 01. 2025

Tak i to jste mohli postřehnout na zasedání zastupitelstva města v prosinci 2024: útoky na mě, na mé články a komentáře trapně parodující scény známé z doby před půl stoletím. Ale přesto, po zvážení pro a proti to vlastně musím vidět pozitivně. I tyto útoky jsou přece propagací mých názorů. Rozhodně vím, že má smysl psát otevřeně a upřímně, i když se to někdo jiný snaží zesměšnit. Každý přece může psát články na blog a kamkoliv jinam. Nikomu to není zatím zakázáno. Já sama respektuji různé názory a nevadí mi ani kritika. Nelžu a nikoho nenapadám. Nejsem však jediná, u kterého Jiří Švec zpochybňuje autorství psaných výstupů. Zesměšňuje však možná sám sebe i svůj strach. Pracuji v týmu, kde si navzájem nasloucháme, sdílíme nápady a společně řešíme problémy. Baví mě být součástí takového kolektivu, vést s ním svůj blog a sdílet svou práci s ostatními. A hlavně – já nemám strach ani důvod stydět se podepsat své názory. Jen ti, kteří si myslí, že všechno vědí nejlépe, nepotřebují diskutovat nebo spolupracovat. A už vůbec ne s odborníky (možná tak jedině s právníky). Opravdu takové lidi potřebujeme ve veřejných funkcích?

PS. Ráda bych příště napsala o něčem veselejším. Ale je to vůbec potřeba, když je Lišovský zpravodaj plný samých pozitivních zpráv?

Prázdné řečnění starosty a mlčení koalice

                                                                                    08. 01. 2025

Musím přiznat, že mě těší, když mé články vyvolávají odezvu – a zdá se, že i starosta Jiří Švec (SNK Lišovsko, STAN) je jejich pravidelným čtenářem. Bohužel, jeho reakce stále sklouzávají k ponižování a bazírování na nepodstatných detailech.

Na posledním prosincovém zasedání zastupitelstva se projednával rozpočet města na rok 2025. Vystoupila jsem s připomínkou k rozpočtu ohledně investice za téměř 11 miliónů korun do 1. NP mateřské školy pro 24 dětí ve Velechvíně. Dovolila jsem si připomenout, že v Lišově jsou dvě téměř 50leté školní budovy ve velice nevyhovujícím stavu. Již před rokem nám bylo tvrzeno, že po dostavbě nového pavilonu se budou opravovat tyto starší budovy, ve kterých je nyní umístěno cca 56 dětí. Podobná kapacita bude v novém pavilonu, který by se měl nyní v lednu zprovoznit.

Mimo starosty Jiřího Švece na můj dotaz reagovala i ředitelka ZŠ a MŠ paní Monika Hrdinová. Vysvětlila že, 50leté budovy nepotřebují nutnou rekonstrukci a z hlediska hygieny je vše v pořádku. Radní Pavel Dvořák (SNKL) zdůraznil časový skluz osmi let, údajně kvůli bývalému řediteli ZŠ a MŠ, který rekonstrukci nezahrnul do koncepce. Takové neustálé zpochybňování vychází spíše z loajality než z věcné podstaty. Proč rozpočtová investice do velechvínské školky ignoruje současný celorepublikový pokles počtu dětí, s nímž má své historické zkušenosti právě i školka ve Velechvíně? Ta byla totiž před 28 lety na rok zavřená bez jistoty svého dalšího fungování právě z důvodu nedostatku dětí. Podle mého úsudku tak nedává smysl upřednostnění její rekonstrukce před rekonstrukcí školky v Lišově. Věřím, že obyvatelé místní části ocení přebudování horního patra právě pro mateřskou školu, která je pro obec vhodnější než sociální byty, jež se do vesnického prostředí příliš nehodí. I tato školka má zatím své kapacity plně vytížené. Místní obyvatele ale mrzí, že bývají přednostně přijímány děti z jiných než spádových obcí. No, řekněme si to narovinu — některá rozhodnutí, kam investovat finance, kterým by měla předcházet věcnost, analýza a diskuse, jsou zcela nepromyšlená.

Co mě zaráží je, že koaliční zastupitelé k rozpočtu neměli vůbec žádné připomínky. Vše jim asi přijde v naprostém pořádku. Možná vše důkladně probírali s panem starostou, možná všemu rozumějí. Každý, kdo někdy seděl na jednání zastupitelstva ví, že promluvit za pultíkem, obhájit svůj názor a postavit se kritice, není jednoduché. Nevzdávejte to jen kvůli tomu, že vám do řeči často skáče někdo, kdo záměrně odvádí pozornost zcela jiným směrem, a ještě se stihne tvářit arogantně.

Proto chci poděkovat občanům i zastupitelům, kteří se přes tyto nepříjemnosti rozhodnou vystoupit a nebojí se promluvit. Veřejné debaty jsou základem demokratické společnosti, a právě kritika a dialog přispívají ke kvalitnějšímu rozhodování. Bohužel otázky a připomínky přicházejí výhradně od opozice, zatímco koaliční partneři z řad zastupitelů SNKL, ODS a ČSSD se ze skutečného veřejného života mlčky a v tichosti vytrácejí. Tak ptejte se, mluvte … třeba se konečně probudí.

Zdroj: Internet

Navzdory budoucím prognózám celostátního úbytku předškolních dětí (viz grafické znázornění) počet dětí prudce klesá, ale dle slov starosty Jiřího Švece je nezbytné budovat další kapacity.

Bez diskuse: šuplíková politika v Lišově

14.12.2024

Každý rozpočet by měl mít jasné priority a měl by být připravován za všeobecné diskuse a návrhů zástupců občanů, kterými jsou zastupitelé města. V ideálním případě by měl zohledňovat potřeby všech obyvatel, a ne pouze ambice několika vyvolených. V našem městě však vidím pravý opak, a to působím v zastupitelstvu města Lišov teprve dva roky. Co mě samotnou nejvíce překvapuje, je prosazování megalomanských, a někdy až nesmyslných investic na úkor těch smysluplných, často nutných, ale menších a méně viditelných. Vedení města spravuje a rozděluje obrovský objem našich společných peněz, ale umí s nimi také řádně hospodařit?

Ve velkém a bez jasné koncepce se investuje do drahých projektových dokumentací. "Vždy připraven" však neznamená "vždy na místě". Do projektových dokumentací se dávají milióny, které se často nevrátí ani na dotacích a stává se pravidlem, že po nějaké době jsou již zastaralé, neboť normy a předpisy týkající se zejména ekologie a energetické náročnosti staveb, se rychle mění, a je nutné projekty za nemalé náklady předělávat. O technologiích nemluvě. Pak se všechno může projektovat od začátku, znova. Rovněž se spousta projektů vytvořených tzv. "do šuplíku" nerealizuje vůbec. Původní priority, či sliby jdou stranou a nečekaně (a často účelově) je nahrazují jiné.

O rekonstrukci nebo revitalizaci náměstí za několik desítek miliónů se intenzivněji mluví už asi 12 let. Rozpočet na novou tělocvičnu ve výši takřka 0,2 miliardy (místo původních necelých 80 miliónů) nebude také asi konečný. A je vlastně nějaký závažný důvod proč za 12,5 miliónu bourat současnou tělocvičnu?

Dvacetimiliónová investice do rybníka v Levíně, která se vrátí až za několik stovek let, což znamená, že nikdy, není problém. Několikamiliónové investici do nerentabilních lesů mimo katastr Lišova, opravdu nerozumím už vůbec. Na takovéto "investice" se prostředky najdou, ale na nutnou renovaci dvou pavilonů mateřské školy ne. Proč se ochotně podporuje rozvoj v nových lokalitách pro výstavbu na rozdíl od lokality na Větrníku, kde si chtějí svůj domov vybudovat místní rodiny? Následně pak město muselo čelit žalobám zoufalých stavebníků a uhradit soudu částku 140 tisíc za nesprávný postup. Bohužel, i tady není všem dnům konec a pro město může mít tato kauza ještě další nepříjemné dopady. Tedy na nás na všechny.

Vůbec už nerozumím letošní investici 115 000 Kč na studii proveditelnosti bytů týkající se změny užívání památkově chráněné školní budovy v Hůrkách a současné podání žaloby na Ministerstvo kultury ČR z důvodu jejího prohlášení za kulturní památku. Že byl již několikrát výsledek soudů pro město nepříznivý se nikde nedozvíte, stejně jako o jiných prohraných, často zbytečných, soudních sporech. Možná si starosta Jiří Švec (SNK Lišovsko, STAN) věřil, že uspěje. Možná si byl jistý vítězstvím, což také prezentoval na zasedání zastupitelstva. Ale nestalo se. Žaloba byla zamítnuta, nemalé peníze za právní služby vyházeny oknem. Většina lidí by se alespoň v tento moment zastavila a zvážila rozumnou dohodu, ale ne tak vedení našeho města. V návrhu rozpočtu na rok 2025 je opět studie, za nemalých 115 000 Kč, která má změnit veřejné užívání školy – namísto pro spolkovou činnost na dům pro sociální bydlení. Na to pak navazuje další investice do projektové dokumentace, která umožní vybudování bytových jednotek v režimu kulturní památky. Další nemalé a nesmyslné výdaje. Kolik nás to vše nakonec bude zbytečně stát? To se možná dozvíme, až bude pozdě. Asi jen proto, aby rada města ukázala svou neomezenou moc i nad neziskovým občanským sektorem, pro který je budova hůrecké školy součástí historie vsi a důležitým prvkem spolkového a komunitního života a setkávání. Navíc je na školu zpracována koncepce udržitelnosti, kterou zpracoval místní spolek bez využití veřejných peněz ve spolupráci s několika odborníky, a zaslal ji všem zastupitelům k prostudování. V porovnání s ní vyznívá projekt města jako nesmyslný, protože ten nijak zásadně neřeší bytovou potřebu pro občany města a okolí. Přináší jen další nejistou investici, která se městu nemusí vůbec vrátit. Když se tak nad tím zamyslíme, nebyla by daleko vhodnější investice třeba do budovy lišovské Sokolovny (též nemovitá kulturní památka, navíc v tristním stavu)? Ta by přece měla přímý přínos pro všechny obyvatele, a to jak ekonomický, tak společenský. Zdaleka to není všechno.

Rozhodování o prioritách města je primárně v rukou jediného člověka – starosty Jiřího Švece a již zmíněných pár vyvolených – Rady města Lišov. To je zásadní problém. Téměř vše probíhá bez jakékoliv rozumné komunikace či diskuse a bez širšího projednání. Zastupitelům je tak předložen rozpočet jako hotová věc, kterou mají pouze schválit. Jakékoliv otázky, pozměňovací návrhy nebo diskuse nejsou vítány. Starosta totiž musí působit sebejistě, často až arogantně, aby vzbuzoval dojem, že má vše naprosto pod kontrolou a nejlépe ví, co je správné. Začne-li se situace vyvíjet pro starostu nepříznivě, ochotně jej podpoří některý z radních. Bez diskuse, pozměňovacích návrhů a diskuse. Ale je to tak skutečně správně? Nebo je to jen vyřizování účtů s nepohodlnými a neochota přistoupit, byť jen na drobně odlišný návrh někoho jiného? Současná situace ukazuje, že rozhodování o prioritách je více o (ne)moci než o rozumu.

Post Bellum a lekce z Lišova

11.12.2024

Historie nás formuje, ať už si to uvědomujeme nebo ne. Právě proto je tak důležité ji uchovávat, připomínat si příběhy našich předků a předávat je dál. Organizace Post Bellum má v tomto směru neocenitelný přínos – její projekty propojují generace, probouzejí zájem o minulost a ukazují, jak zásadní je vážit si osobních příběhů.

Jednou z těchto akcí bylo nedávné říjnové setkání v Lišově v rámci projektu "Příběhy našich sousedů". Díky studentům devátých tříd Základní školy Lišov a Středního odborného učiliště v Lišově, ožil Kulturní dům prezentacemi, které připomněly životní příběhy dvou významných občanů města. Paní Danuše Vávrové a Václava Karpianuse. Přítomnost zástupců z Post Bellum a dalších zapojených základních škol i dalších měst Jihočeského kraje podtrhla význam celé události. Ve tříčlenné porotě byli dokonce dva občané z Lišovska, a to Václav Flíček a Aleš František Plávek.

Ocenit lze město Lišov za poskytnutí prostor kulturního domu. Přesto zde zůstává prostor ke zlepšení. Absence zástupců města Lišov a symbolických darů od nich, které by ukázaly vděčnost vůči organizátorům a mladým lidem, působila prý nešťastným dojmem. Takové akce si zaslouží nejen podporu, ale i aktivní zapojení těch, kteří reprezentují město. Bylo by příhodné do takových událostí zapojit samotné radní nebo i zastupitele. Sama bych se takové události ráda zúčastnila, stačilo jen, abych o ní věděla. Mrzí mě, že zastupitelé nejsou o těchto událostech informováni.

Megalomanské projekty a velká show sice přináší větší pozornost, ale tyto milé události, které se navíc týkají místních obyvatel, zahřejí u srdce, potěší a dají pocit sounáležitosti mnohem víc.

Svoboda projevu versus městské periodikum

3.12.2024

Před několika lety jsem psala článek o pohádkové cestě pro děti na Lišovsku. Byl to obyčejný text, který měl za cíl přiblížit tuto milou akci široké veřejnosti. Netušila jsem, že by někdo mohl zasáhnout do mých slov bez mého svolení. Ale stalo se. K mému překvapení text upravil sám starosta Lišova, Jiří Švec. Na první pohled šlo o drobnou změnu – jako další sponzor ke článku o pohádkové cestě bylo nepravdivě připsáno i město Lišov. Bylo totiž před volbami a pan starosta se přiznal, že to viděl jako příležitost. Tehdy jsem záležitost do hloubky více neřešila, ale s odstupem času myslím, že to byla chyba.

Podobných zkušeností s ovlivňováním informací jsem od té doby zaznamenala více. Výrazněji jsem si toho všimla v roce 2020, kdy starosta začal využívat úvodníky městského zpravodaje k politickému boji a potlačování názorů opozice. Uvědomila jsem si jednostrannou názorovost, která se postupně proměnila v cílenou manipulaci informací. Hranice slušnosti a respektu k jiným názorům byla často překračována.

Například v případě slověnické fary byl zpracován právní rozbor, který ukázal, že poškození byli napadeni neoprávněně. Přesto žaloba nikdy podána nebyla. Dnes si myslím, že to byla promarněná příležitost, ukázat, že podobné útoky nemohou zůstat bez odezvy.

A teď něco z druhé strany. Když lišovský zastupitel Jan Kresan ve svém článku v roce 2023 stručně popsal situaci stavebníků na Větrníku, jeho text nebyl redakcí zpravodaje vůbec otištěn. Redakční rada tím pravděpodobně chtěla zabránit tomu, aby se mezi čtenáře dostaly informace o nesprávném postupu města v této kauze. Přitom náklady na předžalobní výzvu, kterou rada města poslala panu Kresanovi, byly hrazeny z veřejných prostředků – tedy z peněz nás všech.

Tento dvojí metr je znepokojivý. Když jde o obranu pozice vedení města, zdá se, že finanční prostředky nejsou problém. Naopak lidé s opačným názorem narážejí na cenzuru, která potlačuje jejich právo na vyjádření, a navíc jsou limitováni svým finančním příjmem. Přitom názory jsou ze své podstaty vždy subjektivní – nelze je hodnotit jako pravdivé či nepravdivé. Pokud obsahují faktické nepřesnosti, měla by redakce upozornit na chybu a připojit korektní údaje. Není ale správné celý příspěvek zamítnout.

Asi každý ví, že žádná strana by neměla být cíleně umlčována. Veřejné periodikum by nemělo být nástrojem propagandy. Pak přicházíme o možnost kriticky uvažovat, o příležitost hledat pravdu. Ale hledá dnes někdo pravdu? A zajímá pravda vůbec někoho? Rozezná ještě někdo lež od pravdy?

Tato úvaha není jen kritikou konkrétních událostí v jednom malém jihočeském městě. Je to výzva k zamyšlení nad tím, jak důležité je chránit svobodu slova, naše osobní údaje a rozdílnost názorů. Protože bez nich demokracie nemůže fungovat. 

Pinda sem, pinda tam, aneb na co všechno jsme si na Lišovsku zvykli.

Jiří Švec v pozici starosty města Lišov během čtyř volebních období nastavil hranice slušnosti hluboko pod bodem přijatelného chování. Co je za hranou a co ještě ne, máme asi každý zakódovaný jinak a také to každý jinak snášíme. Téměř každé zasedání zastupitelstva města je něčím specifické, a téměř vždy něčím sprosté. Když pominu dlouhé povídání pana starosty k problematice, které by se jednoduše označit ovlivňováním, téměř vždy to skončí podle jeho představ. Běda ale všem, kdo mu zkříží jeho plány. Pak následují projevy, které svým emočním zabarvením projevu zatahuje do programu jednání drama, ve kterém teprve projeví svůj veškerý potenciál, aby vytvořil z ničeho závažný problém. A že si nebere servítky zaznělo na zasedání zastupitelstva města také 30. září, kdy úřednici jedné státní instituce ohledně lišovského náměstí nazval vícekrát pindou. Přitom se stihne odvolávat na svobodu slova. Zažili jsme to mockrát. Nejen pro mě, ale asi i pro širokou veřejnost je deprimující poslouchat tyto řeči od samotného představitele města. Co je ale absurdní, že jsme si na to my občané Lišovska zvykli. Zvykli jsme si na tak pohoršující jednání a tiše ho tolerujeme.

Jen tehdy, pokud se lidé sjednotí a aktivně se čelem postaví přehlížení špatného chování, pak možná přijdou změny.

O čem budu psát příště? Kdybyste chtěli vědět, jak funguje v Lišově svoboda projevu, jíž se starosta rád a často ohání, tak je to jediných sedm opozičních zastupitelů, kteří mohou informovat veřejnost pouhými 1200 znaky jednou za dva měsíce v obecním zpravodaji. A nejen o tom, si povíme zase někdy příště.